Nejlepší byly duely v Dark Forces II

Seběhl jsem po pěšince k potoku a vyčkával jsem s hučícím mečem v ruce. Již jsem ho cítil. Vynořiv se z útrob zničené hvězdné lodi, zastavil se na tucet metrů ode mne. Chvíli jsme jen stáli, zbraně vzpřímené. Meče, jeho oranžový, můj zelený, sborově zpívaly píseň smrti.

"Duel?" zeptal se protivník, velmi podobný princi Xizorovi.

"Ok," odpověděl jsem. Nepřítel okamžitě zahájil boj. Vyskočil s cílem dopadnout u mě a setnout mi hlavu, snaže se využít mého mizerného pingu. Nebyl to ovšem první protivník. Zatímco letěl, pokryl jsem prostor jedním velkým máchnutím. V dalším okamžiku ležel mrtev na zemi.

"n1," řekl.

"thx," opáčil jsem.

Takhle to probíhalo – jedna rána – mrtvola. Trochu rovnováhy přinášela špatná připojení k Internetu a zřejmě i špatně napsaný multiplayerový kód, člověk s kabelovým připojením měl bez problémů 100 ms, s telefonem minimálně 400 ms, většinou spíš kolem 500 až 600. Ve finále pak byl duel prodloužen tím, že jsme se netrefovali kvůli zpoždění. Skuteční mistři uměli odhadovat pohyb nepřítele a sekali tam, kde nepřítele očekávali.

Celý boj se vlastně skládal ze skoků, kroužení kolem nepřítele a používání sekundárního útoku, který ubíral 198 zdraví, takže kdo neměl plné štíty, tak měl problém. Primární útok používalo jen minimum hráčů, nicméně měl výhodu v rychlosti.